RSS
 

Recenze v bodech – Muž z oceli (kino)

26. 06.2013

Deset důvodů, proč jít na nového Supermana:

  • Zack Snyder se nenechal Christophem Nolanem zkrotit tak, aby místo Watchmanů natočil Temného rytíře.
  • Nicméně trochu se zkrotit nechal, čehož výsledkem je hned několik scén, které nedávají tolik smysl, ale normálního diváka pobaví.
  • Taky Zack nenapsal scénář, takže se nemusíte bát, že ho nepochopíte, jako jste nepochopili Sucker Punch.
  • Superman má konečně duši.
  • Superman nemá konečně slipy. Tedy aspoň ne přetažené přes kostým.
  • Zack Snyder znovu jasně ukazuje, že je skoro stejně dobrý trenér, jako režisér.
  • Některé sci-fi části vám ukážou, jak by mohl třeba vypadat Prometheus, kdyby ho nenapsal debil. Lindelof.
  • Laurence Fishburn, Kevin Costner a Michael Shannon.
  • Triky.
  • Superman.

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – Hobit: Neočekávaná cesta

01. 01.2013

Všechno jsou to lži, výmysly a nepochopení, neposlouchejte je, neposlouchejte je, NE-PO-SLOU-CHEJ-TE, vždyť jsou Vánoce (nebo teď byly), a tak má každý právo na splněné přání, tedy i Peter Jackson, který se jednoho dne rozhodl, že má Pána prstenů příliš rád na to, aby jeho zfilmování nechal někomu menšímu – tehdy před deseti lety napsal (s dalšími) i scénář, což byla asi jediná věc (spolu s některými úlety ve válečných scénách), která sem tam maličko drhla – a teď už nedrhne, Hobit jede jako po másle (připraveném na chleba pro druhou nebo třetí svačinu, což je ta těsně před první večeří) a všechny strachy z toho, že tři tříhodinové spektákly jsou na relativně útlou dětskou knížku moc, se rozpadly v prach a popel ze spáleného skřeta, sežehnutého Gandalfovou holí, protože ten film MÁ všechno, co Tolkienova předloha: hravost, vtip a “něco většího”, zatím jen tušeného na pozadí, takže houby houby, zfilmovaný Hobit nemůže vypadat lépe, než naštěstí vypadá, ha.

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze vyvracením předsudků – Dark Souls (PS3)

19. 04.2012

Předsudek: Ta hra je BRUTÁLNĚ těžká! Není. Vyloženě lehká (naštěstí) také ne.
Předsudek: Hratelnost je založena na tom, že dokola mydlíte ty samé obludy, až je umydlíte. Někdy.
Předsudek: V Dark Souls se pořád umírá. Umírání je součást hratelnosti. Každá smrt vás něco nového naučí. Jako v životě! Až se naučíte všechno, můžete hrát bez umírání. Minimálně do té doby, než přijde čas zase se něco naučit.
Předsudek: V Dark Souls není žádný příběh. Je tam mnoho příběhů. Jenom jsou vyprávěny jinak, než jste zvyklí.
Předsudek: Ve hře nejsou žádné dialogy. Ve hře je mnoho dialogů – většina ve vaší hlavě. Vlastně všechny. Přesto hra obsahuje mnoho příběhů.
Předsudek: Hra obsahuje nejlepší bojový systém široko daleko. To není předsudek, ale fakt.
Předsudek: Dark Souls je tupá mlátička. Dark Souls je jedno z nejlepších RPG posledních (mnoha) let. Systém vylepšování výbavy je unikátní, stejně tak systém sbírání zkušeností.
Předsudek: Hry mají sloužit k relaxování, ne zbytečné frustraci. Blbost. Jako všechno v životě, i hry se musí brát vážně – jen ne moc. Jako všechno v životě. Dark Souls je zážitek. Jestli někdo chce u dobrého filmu „relaxovat“, u dobré knihy „relaxovat“, u dobré hry „relaxovat“, u seskoku s padákem „relaxovat“, v posilovně „relaxovat“ a na koncertě „relaxovat“, je mrtvý.

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (hry)

 

Recenze dvěma větami – Půlnoc v Paříži (kino)

21. 10.2011

Když klasickou cimrmanovskou scénku o potkávání slavných osobností rozvede do celovečerní meditace Woody Allen, nemůže to dopadnout špatně – a je úplně jedno, jestli vás bere Paříž a dvacátá léta a osamělý klavír a večírky a vůbec tyhle věci, protože stejně jako ve všem, co Woody Allen napsal (a v každém filmu, který natočil), i tady platí, že právě díky vodopádu slov vás nejvíce dostane to, co se neřeklo, protože to má hlavu i patu. A srdce.

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze v hádankách – Barbar Conan 3D (2011, kino)

26. 08.2011

Pro ty, kdo film neviděli, i pro ty, co už to štěstí měli, ale nějak nevědí, co se to v tom kině stalo, připravil jsem několik vysvětlujících otázek a odpovědí. Ano, ten film je celý jedna velká hádanka. A tady je rozuzlení!

Nejprve něco k zákulisí:

  • Jak se původně měl film jmenovat?

Teenage Mutant Ninja Conan (3D).

  • Co se stane, když dá Jasona Momoa, který hraje Conana, oba bicepsy vedle sebe?

Schwarzeneggerovo lýtko (část).

  • Kdo napsal k filmu scénář?

Nikdo.

  • Co vlastně vznikne, když režisér, točící takové ty dementní vyvražďovačky, kde nic nedává smysl, ale cáká krev, dostane sto miliónů na film?

Dementní vyvražďovačka, kde nic nedává smysl, ale cáká krev, v lepších kulisách a s drahými triky.


A nyní přejdeme k ději:

  • Jak se dostane padouchova armáda na místo, kde úplnou náhodou a mimo plán přespává hrdina s hrdinkou, aby děvče mohli ze zálohy přepadnout a unést?

Nijak, už tam je.

  • Jak se hrdinové dostanou z prostředka obří hroutící se jeskyně?

Střihem na louku.

  • Jak přepadne uprostřed moře za bílého dne malá loď velikou tak, aby si jí nikdo z velké nevšiml?

Připlazí se po vodě.

  • Jak se na velkou loď dostane z malé lodi armáda, která na malé lodi být prostě nemohla?

Střihem. Nebo už tam je.

  • Co se stane, když zlá kněžka švihne po Conanovi šuriken, namočený v démonickém jedu?

Nic. („Vy jste tam byla, mně dělali ty zuby!“) Ale možná bude v Extended Edition Conan nemocný a možná zakousne supa.

  • Co se stane, když zloduch zlý, který celý život hledá části tajemné masky a čistou krev, aby masku oživil, čímž se stane nejmocnějším čarodějem na světě, masku i krev najde, masku oživí a nasadí si ji na obličej?

Nic.

  • Proč jeden z hlavních zloduchů sedí ve sklepě na židli na místě, které hlídá obluda a na kterém nemá žádný smysl být, a náhodou tím narazí na Conana, který se sem dostane tajemným zabezpečeným kanálem, odkud nikdo neměl přijít?

Právě.

  • Kam odešla padouchova armáda ze začátku filmu?

Asi na východ. Možná na jih. Nebo po schodech dolů.

  • Hrdinka na konci, když se loučí s Conanem, se směje, nebo pláče?

Hrdinka pláče. Herečka se směje.

  • Nějaký závěrečný vzkaz?

Paule W. S. Andersone, vylez z díry! Smíš točit…

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze dopisem – Zrození planety opic (film)

25. 08.2011

Milý Time Burtone,

v úvodu tohoto nedlouhého dopisu bych se Ti rád z plného srdce omluvil. Považoval jsem totiž Tvou předělávku Planety opic za natolik dementní film, že ho nepůjde trumfnout – a ejhle, šlo to poměrně snadno, navíc způsobem dosti zákeřným, totiž formálně a vizuálně takřka bezchybným dílkem, které má vlastně jedinou vadu: nemá duši a snaží se ji nahradit pitomoučkým scénářem. No nic, stalo se. Žil jsem v domnění, že nic nemůže být tupějšího, než příběh „kosmonaut s kamarády nasednou na koně, pak jedou a na konci je bitva“, ovšem Zrození planety opic jde mnohem dál a mnohem hlouběji. Opice je sice opravdu půvabná a Andy Serkis, držitel dvojrekordu „nejlepší loutka a nejhorší herec“ v prstenové trilogii („hrál“ na začátku třetího dílu a přehrával tak, že u nás na Smíchově normálně vylezl z plátna, nekecám), ji půvabně rozhýbává, leč proč – to je ta otázka. Být šestileté dítě, možná ve filmu zahlédnu poselství, ježto je mi však takřka o třicet víc, vidím jen primitivní syžet, kde někdo vyrábí léky, pak je nevyrábí, pak je zase vyrábí, a pak opice utečou z útulku. Asi bych Ti, Time, nepsal, kdyby z toho filmu nebyl zbytek lidstva unešený, jenže on je a já nemohu přijít na to, kým a kam. Tak víš co? Až se vrátí, zeptám se ho a napíšu Ti, co jsem se dozvěděl.

Zatím se opatruj!

Viktor

HODNOCENÍ: NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Článek ze stroje času: MMORPG 2012

22. 08.2011

Když píšete článek ve dvě ráno na balkóně hotelu v jihovýchodním Španělsku na dovolené, protože “uzávěrka SCORE byla včera”, nemůže to dopadnout normálně: vznikne buď katastrofa, nebo něco vskutku svébytného. Vzhledem k tomu, že jsem ráno nevěděl, o čem jsem psal, počítal jsem spíš s tím prvním a hle… nakonec z toho vylezlo vcelku zábavné zamyšlení. O co šlo? O “cestu časem” a článek o tom, jaké MMO hry se hrály nejvíc v roce 2012, tedy v tom nadcházejícím. Tu je! A dejme si tu sraz koncem příštího roku, abychom… no to je jedno.

Článek z konce světa!

No dobře, možná příští rok svět neskončí, ale kdyby ano, tak až na konci a my musíme do té doby něco hrát, to dá rozum. Pár nových her snad vyjde, pár starých zanikne, něco se prostě bude hrát dál. Zmáčkli jsme magické tlačítko, které má kromě redakce SCORE už jenom redakce Excaliburu a vydali se na cestu časem, my konkrétně do budoucna. A přinášíme vám článek, který vyjde v čísle 226, shrnující, jaké onlinovky byly „letos“ (tedy v roce 2012) nejhranější – a co se v nich událo! Jasně, budoucnost není z našeho pohledu úplně daná, něco se může změnit a článek to může zlikvidovat a zneplatnit, to ale nemění nic na tom, že nám přišel zajímavý a podnětný. Tu ho máte!

Pokračování… »

 

Posted in Hry a hraní

 

Recenze jednou větou – Dungeon Siege III (PS3)

29. 06.2011

Možná jednou napadne nějakou osvícenou hlavu v Obsidianu propustit pár desítek spisovatelů a najmout jednoho, dva designéry, pak by se jim mohlo podařit nezabít nějakou sérii (KotOR), neudělat špionážní gadgetovou plížící sci-fi hru bez plížení a gatgedů (Alpha Protocol) nebo snad nedej bože neudělat bojové RPG, v kterém není nic, než bojování a příběh, přičemž bojování nefunguje ne proto, že jsou animace ošklivé (což jsou, takhle se míchá vařečkou, ne máchá mečem), ale proto, že je všechno neskutečně dřevěné a toporné – stačilo zahrát si JEDNU, JEDINOU (třeba japonskou, nebo něco od Snowblindu) mlátící hru a pochopit, proč je to taková zábava, ale to oni v Obsidianu ne – když nevědí, jak dál, napíšou prostě dalších pár stránek dialogů, aby se problém ztratil (a on se neztratil).

HODNOCENÍ: NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (hry)

 

Recenze v otázkách a odpovědích – Watchmen (BR)

29. 06.2011

(Otázky byly nudné, tak jsem je smazal, za odpověďmi si ale stojím!)

A: Zack Snyder, po 300, před Sucker Punchem.
A: Stále Sucker Punch, ale Watchmani mu šlapou na paty. A 300 vlastně taky.
A: Ne, hlavně proto, že kdo hledá, najde. „Strážci“ jsou tak moc barev na malířském plátně, že se může snadno stát, že přes ně někdo neuvidí obraz. Stejně jako u Sucker Punche si myslím, že to je hlavně chyba předsudků a diváka, ne autora.
A: Ano.
A: Hlavně je to jedna velká alegorie. Zase. Reflexe doby, reflexe společnosti, ohlédnutí za tím, kdo to vlastně jsou ti „superhrdinové“ (ve všech smyslech slova). A kdo lidé.
A: Ne, hlavní myšlenku vystihl už komiks, Snyder ji „pouze“ zfilmoval. Kdyby ale kvalitní adaptace nemohla být samostatným uměleckým dílem, k čemu by byl Branaghův Hamlet, Rappeneauův Cyrano nebo tisíc jiných věcí?
A: :)
A: Rozdílů je dost, Snyder nicméně dokázal přesně to, co výše zmínění autoři jiných povedených adaptací: zachovat naprosto smysl díla a přitom přijít i se svým osobitým názorem jak na dílo, tak na věci, které komentuje.
A: Nadhled a přesah je vlastně všude, na tenhle film je potřeba se dívat s otevřenýma očima (a pusou – a vlastně hlavně s otevřeným srdcem).
A: Ne, videoklip ne. Spíš poezie. I v ní některé věty samy o sobě nedávají smysl a slova jsou divně řazena.
A: Nadsázka samozřejmě. Nebo si někdo fakt myslel, že ten žlutý kostým přišel někomu cool a sexy? Ale o to jde.
A: Je to tak. Že to naprosto skvěle vypadá a parádně funguje i jako čistá audiovizuální jízda, je nakonec až na posledním místě. Jak podivné!

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze alegorií – Sucker Punch (kino)

11. 04.2011

S tímhle filmem to je zhruba takhle: představte si, že jdete s kolegy z práce na oběd a začnete jim vyprávět, jak ráno na autobus, v kterém jste do kanceláře spěchali, naletěl obrovský kondor, zdvihl ho a odnesl za řeku, tam, kde jsou takové ty obrovité rostliny, takže mohl usadit vozidlo na květ a odletět do ústraní. Představte si také, že to vyprávíte velmi, velmi poutavě. Mezi posluchači bude skupina, která vás bude pobaveně poslouchat, zvědavá, jak se vaše vyprávění bude odvíjet dál. Pak tam budou lidé, kteří si budou myslet, že jste se zbláznili (“kondor neunese autobus, já ho onehdy viděl na National Geographicu a vím, že je velikej, hranatej a má spoustu kol!”), a pak se, světe div se, najdou tací, kteří na vás budou upřímně naštvaní. Fakt. Budou si totiž myslet, že si z nich utahujete, že se bavíte na jejich účet, eventuálně (nejhorší případ) že si fakt myslíte, že kondor běžně nosí autobusy – a to všechno je rozezlí. Chudinky…

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – Dragon Age 2 (X360)

06. 04.2011

Dragon Age (jednička) mě fakt chytla a paradoxně mi dost vyhovovalo, že je to vlastně takový slabý (i když stylový) odvar starých drsných RPG – jenže teď si vezměte, co asi vznikne, když uděláte slaboučký odvar slabého odvaru – jasně, břečka, což je fakt škoda, protože i Dragon Age 2 má příjemně našlápnuto, jenom by ho nesměli udělat za rok (jak dlouho dělali jedničku? Pět let?) a “pro každého” (rozuměj: pro paťatého Frantu s právě probíhající mozkovou příhodou), to pak dopadne tak, jak to dopadlo – a je fakt, že kdyby se to jmenovalo “Jára, jeho pes a jejich dobrodružství”, napsal bych, že to je docela dobrý, ale v případě RPG od BioWare jde o zklamání roku (a to sotva začal), proto dávám “NE”, i když mě hra vcelku bavila, navzdory faktu, že v ní je jedno nijaké město, v něm jeden sklep (v kterém se odehrávají všechny vedlejší městské questy) a vedle jedna jeskyně (v které se odehrávají všechny vedlejší neměstské questy), příběh je naprosto nijaký a vůbec je to celé takové trochu divné (“Čau, já jsem Hawke!” “Ahoj, nepřinesl bys mi lano? Nechal jsem ho v přístavu, a teď se potřebuju oběsit.” “Jasně!” … “Tu máš!” DING! VOLBA! Necháš ho oběsit, nebo ho ukecáš, aby žil dál? UKECAT Hurá, chlapík žije, teď si u něj můžeš kupovat štrůdl, jsi pašák a děláš volby, vole!) – erm, konec.

HODNOCENÍ: NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (hry)

 

Recenze jednou větou – Světová invaze (kino)

30. 03.2011

Koukal jsem, že je v módě napsat, že Světová invaze je něco jako méně bombastický Den nezávislosti nebo méně inteligentní District 9, což je ovšem oboje nesmysl, to jenom lidé mají tendenci věci škatulkovat tím nejjednodušším možným způsobem a tady je fakt útok emzáků jako ve Dni a všechno se odehrává na malém prostoru (v kterém je i velká kosmická loď!) jako v Districtu, logika je to ale prostě zvrácená, stejně jako hledání “smyslu toho všeho”, když smysl toho všeho je, že si někdo chtěl zablbnout a ukázat, jak by mohlo vypadat, kdyby skutečná jednotka skutečných mariňáků bojovala se skutečnými emzáky ve skutečném rozbombardovaném LA, což se mu povedlo naprosto na výbornou – a tlustým hňupům, kteří viděli pušku nejblíž v Call of Duty (a to ještě hrál kamarád, hrál blbě a používal cheaty) bych rád někdy vysvětlil, že když se vojáci před bitvou pozdraví pokřikem, není to zhovadilý a patetický “USA patriotismus”, oni se jenom hecují, protože pak se jim jde na smrt o dost líp (konec psychologické vsuvky – a konec recenze; na film jděte v případě, že vám vojáci nevadí).

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – Demon’s Souls (PS3)

30. 01.2011

Carramba, tohle mě dostalo a vás to dostane taky, všechny to dostane, kromě těch, které už to dostalo, prostě o téhle hře se jinak než v superlativech mluvit nedá, i když je TUHÁ (nebo možná právě proto, že je tuhá), ač to je ve skutečnosti nakonec ten méně důležitý atribut – mnohem větší roli hraje vypilovaný design (drsné bojové fantasy RPG, aka loot grind), vtipná online složka (ostatní hráče vidíte útržkovitě jako duchy, vidíte, kde umřeli a můžete si vzájemně na zemi nechávat vzkazy) a hlavně bitky, boje, mlácení, to všechno v neurážející grafice, s old-school obtížností a s tak skvělým a chytlavým RPG systémem, okolo toho všeho obaleným, že prostě neexistuje výmluva, proč si tuhle hru (a PS3) nepořídit.

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (hry)

 

Recenze jednou větou – Rok ďábla (DVD)

05. 12.2010

Na otázku, jestli může být dokument umění, je samozřejmá odpověď “ano”, i když je někdy problém se zaměňováním takového toho svatého uměleckého dojmu a prosté emoce – což se naštěstí naprosto netýká případu, kdy je předmětem našeho zájmu a uctívání dokument fiktivní, jako třeba Mňága Happy end (líbilo), nebo právě Rok ďábla, který baštím už léta a doporučuji pro minimálně dvě věci, totiž pro tu úžasnou atmosféru a intimitu a takový “ten klid a mír”, no a za druhé jako definitivní informační obhajobu faktu, že je Karel Plíhal anděl, což on beze sporu je.

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – Machete (film)

21. 11.2010

Řeknu vám, to byla jízda – do pekla, ven, ještě jednou tam, a pak pořád dokolečka, že se mi z toho ještě teď točí hlava a vlastně vůbec nechápu, jak někdo může říct k téhle šílenosti cokoliv negativního, když tam naprosto všechno funguje tak, jak fungovat má – scénář (parádní), režie (šílená), střih (přesný), herecké výkony (dokonalé), aneb jak natočit “parodii” na akční filmy, která si z nich nedělá dementní legraci, jak natočit parodii na sebe sama a nebýt trapný, jak hodit za hlavu všechny předsudky, “moudra” a pravidla a prostě se dvě hodiny (nebo kolik) nezřízeně bavit na úkor všech dementů v publiku, kteří některé věci prostě nikdy nepochopí – takže jednička s hvězdičkou a už ticho: “Machete don’t text”…

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – Sněženky a machři po 25 letech (tv)

20. 11.2010

No comment (původně to měla být “recenze dvěma slovy”, ale ok, to by bylo poněkud nízké, tak aspoň tímto způsobem bych nějak rád vyjádřil, že to bylo opravdu, opravdu, opravdu hrozné, děsivě hrozné, příšerné – ač měl film docela pěkné barvy, působil celou dobu jako nějaké home video: rozjela se kamera, herec se nadechl, řekl repliku, vydechl, kamera se vypnula – peklo, navíc ty repliky nedávaly smysl, děj nedával smysl, celé to nedávalo smysl, a těch pár lidí, co se tam fakt pokoušelo hrát, vypadali díky tomu, že se pokoušeli hrát, ještě hůř, než ti ostatní, kteří se o to ani nepokoušeli, a nejhorší na tom všem je, že někdo měl jakýs záměr, vymyslel sladkobolný nostalgický dialog, vymyslel scénu, pak ji natočil, přiřadil hudbu, tklivě pohnul kamerou, ale prostě neměl talent, neměl a neměl – Kuzma je támhle)…

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – Force Unleashed II (PC)

18. 11.2010

Můžete udělat hru hezkou nebo hnusnou, a pak dobrou nebo špatnou, přičemž ve skutečnosti je každý herní kousek kombinací jednoho aspektu z každé zmíněné kategorie a Star Wars: Force Unleashed II je hezká a blbá, což je tak plus mínus všechno, co jsem vám o ní chtěl říct, ale že je na internetu ještě trochu místa, dodám, že je hloupá proto, že ji hloupou prostě navrhli, neb si mysleli, že když je všeho dost, že to ke štěstí stačí, že když bude hlavní hrdina superjedi a zabije všechno pohledem (přičemž v té hře nic jiného, než zabíjet všechno pohledem, dělat nebude), hráči budou nadšeni – a že když to bude mít superefekty a supergrafiku (což má), nikdo si nevšimne hloupého příběhu, hloupě repetetivní hratelnosti a nápadů, které vypadají sice dobře na papíře nebo v God of War, ale špatně, když je dostane do ruky neumětel; jenže já si všimnul.

HODNOCENÍ: NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (hry)

 

Recenze jednou větou – Indiana Jones IV (tv)

18. 11.2010

V době, kdy před obrovskou koulí utíkali v kinech, viděl jsem Dobyvatele ztracené archy dvanáctkrát, tak moc jsem z nich byl nadšen, dokonce TAK moc, že jsem jednou, nesehnav lístky jinam, usedl do první řady v Alfě, nad čímž jistě pamětníci kroutí hlavou, protože můžou (zatímco my, co jsme tam fakt seděli, máme nadosmrti s krkem problémy), ale to říkám jenom proto, abych zdůraznil, že Indiana Jonese žeru, a přesto mě něco zadrželo a do kina jsem na čtyřku nešel, čemuž jsem se až do nedávna divil, nicméně když kloboukatec běžel v televizi, pustil jsem a zíral – a nakonec byl rád, že jsem to kino minul, tak moc mi přišlo, že vtipně přehnané scény a sebeironie, kapající z každé trhlinky filmového pásu, dobře napsané i zahrané postavy a příjemná kamera zkrátka nedokážou přebít stupidní scénář – a v tomhle případě je fakt jedno, jestli je nebo není stupidní úmyslně, protože když je něco blbé moc, je to zkrátka blbé moc – tak odpočívej v pokoji, Indy, a už se prosím nevracej.

HODNOCENÍ: NE

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Recenze jednou větou – DarkSiders (PC)

15. 11.2010

Naštvat můžete šéfa, naštvat můžete manželku, naštvat můžete paní v samoobsluze (když si dovolíte stát před ní ve frontě a ještě platit kartou), jestli se ale něco nevyplácí, tak je to naštvat Válku, což je jeden z těch čtyř pánů, který přijede, až se bude schylovat k ukončení existence téhle planety a zmíněnému ukončení pomůže, to se ale v DarkSiders NESTANE, Válka je tak v trablech a může se z nich vysekat jenom s vaší pomocí, což dělá s Kratosovým šarmem (God of War) a zeldoidní hratelností v půvabné komiksové postapokalyptické grafice, kvůli čemuž bychom na hru vesele plivli (plagiát non plus utlra), kdyby NEVYŠLA NA PC – jenže ona vyšla a díky tomu je parádní, protože jinak si tyhle brutální neutuchající mlátičky syslí konzole, a když už nám je na kanceléřské stroje půjčí, stojí port za starou bačkoru a nedá se ovládat jinak, než gamepadem, nebo klávesovou kombinací SDFE, JKLI, mezerník a Enter, což je o prsty i o nervy – a DarkSiders je snad první „konzolovina“, která to nedělá, která jde hrát a ještě k tomu je zábavná.

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (hry)

 

Darksiders: credits aneb Járo, pojď, budeš v titulkách!

15. 11.2010

Dohrál jsem DarkSiders (mikrorecenze brzy), vychutnal si vcelku povedený konec, a pak koukal, koukal a koukal a koukal (a ještě chvíli koukal) na titulky. Musím předeslat, že na závěrečné titulky koukám často. U filmů úplně vždy, přijde mi to jako takové moje intimní vyjádření úcty autorům – a neúcty k nervózním pracovníkům multikina, které tím zdržuji od jejich lovu na kelímky (na který by se nejraději vydali už v půlce filmu). Titulky jsem, neklame-li mě paměť (což klidně může), nedokoukal snad jenom v případě, že jsem odešel v půlce filmu (a i to se stalo jednou), s překvapením ale zjišťuji, že u her to nedělám. A právě při dohrávání DarkSiders mi došlo, proč. Vlastně jsou důvody dva – jednak jsem doma, hru dohraju třeba ve tři v noci a chci spát, důležitější ale je fakt, kdo v nich je. Jsou totiž plné darmošlapů.

Projděte si Credits libovolné hry a počítejte, kdo ze zobrazených na hře opravdu dělal. V DarkSiders je to úplně typické – nejdřív proběhne krátká sekce Vigil Games, zobrazující designéry, programátory, grafiky, zvukaře a dva šéfy, ještě kratší představení lidí, co dělali animované sekvence, a pak přijdou sáhodlouhé „THQ credits“, kam vydavatel (a vlastník Vigil Games, nutno říci) narval úplně každého, kdo byl v době dokončování hry v kanceláři. Svačinářku. Chlapíka, co se stará o počítače. A to ještě není to nejhorší. Co sakra na DarkSiders dělal „Teritory manager THQ“ pro Benelux? Co „Associate Export Manager“ pro region Asia Pacific? A proč jsou v kreditech právníci? A HR? Ředitel kreativního managementu (co to vůbec je)? Účetní – fakt je tam účetní! A sekretářka? Už jen jako uhnilá třešnička na dortu se zhruba vprostřed titulků válí Epic Games China, u kterých dělali THQ hutný outsourcing, uvedení přesně tak. Epic Games China (a ani jméno navíc).

Když dohrajete starou Operaci Flashpoint, běží titulky, kde je nejprve nás zhruba dvacet, co jsme hru udělali, a pak minimálně jednou tolik lidí z Codemasters. Ať počítám, jak počítám: k nám do kanceláře v životě zavítali dohromady tři. Jeden producent (Richard Blenkinshop) se o nás staral, s jednou paní (Laura Peterson, myslím) jsem si dopisoval o nějakých technických věcech, jistý Ghulam Khan vedl testerské oddělení v CM. Pak jsme samozřejmě měli pár testerů, jeden šikovný Amík (myslím, že to byl Amík) nám psal finální dialogy a spolupracoval na scénáři. Někdo navrhl krabici, někdo ji schválil, ale co dělalo těch dalších třicet lidí, netuším. Vlastně jo, tuším. Prostě TAM BYLI. Jistá pikantérie je, že na Mobygames, kam se titulky přepisují ručně, to někdo vzal za „správný konec“ a prostě tam přepsal jenom nás, z CM ni človíčka, čili to odneslo i těch pár, co s hrou opravdu pomáhali.

Ono to zní jako prkotina, navíc jsem si jist, že u filmu to bude podobné, na druhou stranu tam opravdu spousta lidí na projektu tak či onak dělá, a i když někdo třeba jenom nosí režisérovi židli, svým způsobem se tím na filmu podílí – minimálně tím, že jede na natáčení (kdyby mu nosil židli v kanceláři, zatímco režisér točí v Barmě, nedávalo by to smysl). HR oddělení prostě na hře nedělá, tečka. Ti pracují pro společnost, která pracuje pro společnost, která pomáhá společnosti, která hru dělá. A do titulků se podle mne nemají co cpát, to se pak internet hemží herními „celebritami“, kteří mají za sebou desítky legendárních projektů, se kterými nemají naprosto nic společného, jenom byli se skutečnými tvůrci jednou na obědě (a ještě jim ho určitě nezaplatili). Mementem a vrcholem řečeného budiž pak evropský release Warhammeru Online, který na starém kontinentě provozovala jistá GOA (nikdy předtím ani potom jsem o té firmě neslyšel) a v EU manuálu je vyjmenovaná úplně celá odshora až dolů s tím, že na samém konci je malým písmem napsáno: „Jo… a ještě děkujeme EA Mythic za to, že udělali tu hru“. Kam ten svět spěje? Já jsem zvědavý na to, kdo stvořil hru, která se mi líbí. A chci, aby se ke mně chovali fér a řekli mi to. Darmožrouti mě nezajímají. Dík.

 

Posted in Hry a hraní

 

Recenze jednou větou – Občanský průkaz (kino)

15. 11.2010

Jsa manuálně pracující proletář (vydělávám si ťukáním rukama do klávesnice), může mi být intelektuální móda „veškeré Hřebejkovsko-Jarchovskovské sladkobolné retro je neustále se opakující kýč, fuj“ značně ukradena, což také je a Občanský průkaz (který tedy režíroval Ondřej Trojan, ale není to poznat) mě po všech stránkách lapil – líbila se mi kamera (Štrba), námět (Šabach) i scénář (Jarchovský), režie, barvy, hudba, kluci (ale no tak), holky (ty tam vlastně skoro nebyly, jo, vlastně učitelka!) a vůbec to celé bylo dobré a pěkně poskládané, do toho potřebná připomínka pro notorické sklerotiky, že ta doba byla opravdu hnusná a komunisti opravdu svině – a co víc vlastně může člověk od tuzemské „komedie“ ze sedmdesátých let našeho minulého pokaňhaného století vlastně chtít?

HODNOCENÍ: ANO

Pokračování… »

 

Posted in Minirecenze (film)

 

Hola hej!

18. 10.2010

A je to tady. Ten den přišel a teď už se mě, internete, nezbavíš…

 

Posted in Personal