Předsudek: Ta hra je BRUTÁLNĚ těžká! Není. Vyloženě lehká (naštěstí) také ne.
Předsudek: Hratelnost je založena na tom, že dokola mydlíte ty samé obludy, až je umydlíte. Někdy.
Předsudek: V Dark Souls se pořád umírá. Umírání je součást hratelnosti. Každá smrt vás něco nového naučí. Jako v životě! Až se naučíte všechno, můžete hrát bez umírání. Minimálně do té doby, než přijde čas zase se něco naučit.
Předsudek: V Dark Souls není žádný příběh. Je tam mnoho příběhů. Jenom jsou vyprávěny jinak, než jste zvyklí.
Předsudek: Ve hře nejsou žádné dialogy. Ve hře je mnoho dialogů – většina ve vaší hlavě. Vlastně všechny. Přesto hra obsahuje mnoho příběhů.
Předsudek: Hra obsahuje nejlepší bojový systém široko daleko. To není předsudek, ale fakt.
Předsudek: Dark Souls je tupá mlátička. Dark Souls je jedno z nejlepších RPG posledních (mnoha) let. Systém vylepšování výbavy je unikátní, stejně tak systém sbírání zkušeností.
Předsudek: Hry mají sloužit k relaxování, ne zbytečné frustraci. Blbost. Jako všechno v životě, i hry se musí brát vážně – jen ne moc. Jako všechno v životě. Dark Souls je zážitek. Jestli někdo chce u dobrého filmu „relaxovat“, u dobré knihy „relaxovat“, u dobré hry „relaxovat“, u seskoku s padákem „relaxovat“, v posilovně „relaxovat“ a na koncertě „relaxovat“, je mrtvý.
HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO