Milý Time Burtone,
v úvodu tohoto nedlouhého dopisu bych se Ti rád z plného srdce omluvil. Považoval jsem totiž Tvou předělávku Planety opic za natolik dementní film, že ho nepůjde trumfnout – a ejhle, šlo to poměrně snadno, navíc způsobem dosti zákeřným, totiž formálně a vizuálně takřka bezchybným dílkem, které má vlastně jedinou vadu: nemá duši a snaží se ji nahradit pitomoučkým scénářem. No nic, stalo se. Žil jsem v domnění, že nic nemůže být tupějšího, než příběh „kosmonaut s kamarády nasednou na koně, pak jedou a na konci je bitva“, ovšem Zrození planety opic jde mnohem dál a mnohem hlouběji. Opice je sice opravdu půvabná a Andy Serkis, držitel dvojrekordu „nejlepší loutka a nejhorší herec“ v prstenové trilogii („hrál“ na začátku třetího dílu a přehrával tak, že u nás na Smíchově normálně vylezl z plátna, nekecám), ji půvabně rozhýbává, leč proč – to je ta otázka. Být šestileté dítě, možná ve filmu zahlédnu poselství, ježto je mi však takřka o třicet víc, vidím jen primitivní syžet, kde někdo vyrábí léky, pak je nevyrábí, pak je zase vyrábí, a pak opice utečou z útulku. Asi bych Ti, Time, nepsal, kdyby z toho filmu nebyl zbytek lidstva unešený, jenže on je a já nemohu přijít na to, kým a kam. Tak víš co? Až se vrátí, zeptám se ho a napíšu Ti, co jsem se dozvěděl.
Zatím se opatruj!
Viktor
HODNOCENÍ: NE
Film: Rise of the Planet of the Apes (USA, 2011)
IMDB: Zrození planety opic
Režie: Rupert Wyatt (Angličan, který zatím nic velkého nenatočil, určitě ale natočí další opičárny)
– SPOILER ALERT –
Pro šťouraly a fanboye pár bodů na vysvětlenou: BACHA! Tuna spoilerů…
„Poselství“ filmu mi přijde pusté a prázdné. Buď chtěli říct, že „lidé si zahrávají a můžou na to doplatit“, ale nějak to neřekli (místo toho řekli, že v San Francisku je farmaceutická firma a ta vyvíjí léky). Nebo chtěli ukázat, že člověk není pánem tvorstva – a nějak se jim to zvrtlo a ukázali, že když si „blbá opice“ vezme preparát na zvýšení intelektu, vznikne „chytrá blbá opice“. (Lidstvo pak vyhyne jen tak mimochodem a s dějem to vlastně souvisí jen náhodou.)
Navíc scénář je nezvládnutý tak nějak obecně – emocionálně je plochý jak pánev na palačinky, jen tak mezi řečí někdo pustí televizi, otec umře a děcko přinese noviny, k tomu je všechno tak sterilně bezkonfliktní – jediný „zloun“ je kromě obligátního kravaťáka zlý ošetřovatel, kulometná palba na mostě nikoho netrefí a na dvoumetrovou gorilu policista zásadně zaútočí obuškem (a střílí se jenom v okamžiku, kdy všichni primáti zalezou za autobus).
A do toho ty dějové kiksy a nesmyslnosti, namátkou:
- Odkud Caesar věděl, že má hrdina doma v lednici sérum a jak se používá?
- Jak věděl, kde bydlí a jak se tam dostane?
- Jak zjistil, že už mají pokročilou verzi léku?
- Jak trefil do zoo?
- Proč osvobodil opice a ne třeba hrochy?
- Jak v zoo našel kromě tlupy šimpanzů ještě klece orangutanů a goril a proč neosvobodil třeba makaky a paviány?
- Jak trefil do laboratoře a jak věděl, že tam jsou opice a že je má osvobodit, kudy se leze dovnitř, kde je ochranka a že ji má sejmout?
- Proč policii nenapadlo, že opice mohou šplhat po mostě?
- Proč policie po opicích ve skutečnosti nestřílí?
- Proč nikdo při takhle kalamitní situaci nepovolá armádu nebo domobranu, eventuálně odchyt zvířat, ale zavolá jízdní policii?
- Proč Caesar „zabil“ hrdinova šéfa, když ho předtím v životě neviděl ani nevěděl nic o jeho existenci a úloze v tom všem?
- Jak to, že nikoho nepřekvapí, že pracovník vědecké laboratoře, který byl vystaven při experimentu testovanému preparátu, onemocní, a nikdo si nevšimne, že zemře?
- Jak to, že pustí řídit letadlo někoho, kdo kýchá, kašle a teče mu z neznámých důvodů krev z nosu?
- Bla bla?
- Bla?
O „vědeckých“ lapsech nemá ani cenu mluvit, tenhle film je prostě mnohem víc „fi“, než „sci-“. A vůbec, Planetě opic se internet věnuje tolikanásobně víc, než si zaslouží, že je škoda jím plnit další harddisky. Tak konec.
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba Štěstí od Bohdana Slámy) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (cokoliv od Uwe Bolla nebo Paula W. S. Andersona).