Naštvat můžete šéfa, naštvat můžete manželku, naštvat můžete paní v samoobsluze (když si dovolíte stát před ní ve frontě a ještě platit kartou), jestli se ale něco nevyplácí, tak je to naštvat Válku, což je jeden z těch čtyř pánů, který přijede, až se bude schylovat k ukončení existence téhle planety a zmíněnému ukončení pomůže, to se ale v DarkSiders NESTANE, Válka je tak v trablech a může se z nich vysekat jenom s vaší pomocí, což dělá s Kratosovým šarmem (God of War) a zeldoidní hratelností v půvabné komiksové postapokalyptické grafice, kvůli čemuž bychom na hru vesele plivli (plagiát non plus utlra), kdyby NEVYŠLA NA PC – jenže ona vyšla a díky tomu je parádní, protože jinak si tyhle brutální neutuchající mlátičky syslí konzole, a když už nám je na kanceléřské stroje půjčí, stojí port za starou bačkoru a nedá se ovládat jinak, než gamepadem, nebo klávesovou kombinací SDFE, JKLI, mezerník a Enter, což je o prsty i o nervy – a DarkSiders je snad první „konzolovina“, která to nedělá, která jde hrát a ještě k tomu je zábavná.
HODNOCENÍ: ANO
Hra: DarkSiders (PC, X360, PS3)
Stvořil: Vigil Games (Texas, USA; teď dělají na Warhammer 40k MMO)
Web: darksiders.com
Moje větší recenze: Ve SCORE 201
Moje videorecenze: RE-PLAY 59: (začátek ve 20:55)
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba World of Warcraft předtím, než se ho chopili neumětelové) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (třeba Prison Tycoon).