Když klasickou cimrmanovskou scénku o potkávání slavných osobností rozvede do celovečerní meditace Woody Allen, nemůže to dopadnout špatně – a je úplně jedno, jestli vás bere Paříž a dvacátá léta a osamělý klavír a večírky a vůbec tyhle věci, protože stejně jako ve všem, co Woody Allen napsal (a v každém filmu, který natočil), i tady platí, že právě díky vodopádu slov vás nejvíce dostane to, co se neřeklo, protože to má hlavu i patu. A srdce.
HODNOCENÍ: ANO
Film: Midnight in Paris (USA, 2011)
IMDB: Půlnoc v Paříži
Režie: Woody Allen (…)
“Titulní” Let’s Do it Cola Portera ve veselé verzi Binga Crosbyho:
…a zasněnější Ella Fitzgeraldová
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba Štěstí od Bohdana Slámy) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (cokoliv od Uwe Bolla nebo Paula W. S. Andersona).