Studnice nekonečné prázdnoty

Deset důvodů, proč jít na nového Supermana:

• Zack Snyder se nenechal Christophem Nolanem zkrotit tak, aby místo Watchmanů natočil Temného rytíře.
• Nicméně trochu se zkrotit nechal, čehož výsledkem je hned několik scén, které nedávají tolik smysl, ale normálního diváka pobaví.
• Taky Zack nenapsal scénář, takže se nemusíte bát, že ho nepochopíte, jako jste nepochopili Sucker Punch.
• Superman má konečně duši.
• Superman nemá konečně slipy. Tedy aspoň ne přetažené přes kostým.
• Zack Snyder znovu jasně ukazuje, že je skoro stejně dobrý trenér, jako režisér.
• Některé sci-fi části vám ukážou, jak by mohl třeba vypadat Prometheus, kdyby ho nenapsal debil. Lindelof.
• Laurence Fishburn, Kevin Costner a Michael Shannon.
• Triky.
• Superman.

HODNOCENÍ: ANO

Read the rest of this entry »

Všechno jsou to lži, výmysly a nepochopení, neposlouchejte je, neposlouchejte je, NE-PO-SLOU-CHEJ-TE, vždyť jsou Vánoce (nebo teď byly), a tak má každý právo na splněné přání, tedy i Peter Jackson, který se jednoho dne rozhodl, že má Pána prstenů příliš rád na to, aby jeho zfilmování nechal někomu menšímu – tehdy před deseti lety napsal (s dalšími) i scénář, což byla asi jediná věc (spolu s některými úlety ve válečných scénách), která sem tam maličko drhla – a teď už nedrhne, Hobit jede jako po másle (připraveném na chleba pro druhou nebo třetí svačinu, což je ta těsně před první večeří) a všechny strachy z toho, že tři tříhodinové spektákly jsou na relativně útlou dětskou knížku moc, se rozpadly v prach a popel ze spáleného skřeta, sežehnutého Gandalfovou holí, protože ten film MÁ všechno, co Tolkienova předloha: hravost, vtip a “něco většího”, zatím jen tušeného na pozadí, takže houby houby, zfilmovaný Hobit nemůže vypadat lépe, než naštěstí vypadá, ha.

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Read the rest of this entry »

Když klasickou cimrmanovskou scénku o potkávání slavných osobností rozvede do celovečerní meditace Woody Allen, nemůže to dopadnout špatně – a je úplně jedno, jestli vás bere Paříž a dvacátá léta a osamělý klavír a večírky a vůbec tyhle věci, protože stejně jako ve všem, co Woody Allen napsal (a v každém filmu, který natočil), i tady platí, že právě díky vodopádu slov vás nejvíce dostane to, co se neřeklo, protože to má hlavu i patu. A srdce.

HODNOCENÍ: ANO

Read the rest of this entry »

Milý Time Burtone,

v úvodu tohoto nedlouhého dopisu bych se Ti rád z plného srdce omluvil. Považoval jsem totiž Tvou předělávku Planety opic za natolik dementní film, že ho nepůjde trumfnout – a ejhle, šlo to poměrně snadno, navíc způsobem dosti zákeřným, totiž formálně a vizuálně takřka bezchybným dílkem, které má vlastně jedinou vadu: nemá duši a snaží se ji nahradit pitomoučkým scénářem. No nic, stalo se. Žil jsem v domnění, že nic nemůže být tupějšího, než příběh „kosmonaut s kamarády nasednou na koně, pak jedou a na konci je bitva“, ovšem Zrození planety opic jde mnohem dál a mnohem hlouběji. Opice je sice opravdu půvabná a Andy Serkis, držitel dvojrekordu „nejlepší loutka a nejhorší herec“ v prstenové trilogii („hrál“ na začátku třetího dílu a přehrával tak, že u nás na Smíchově normálně vylezl z plátna, nekecám), ji půvabně rozhýbává, leč proč – to je ta otázka. Být šestileté dítě, možná ve filmu zahlédnu poselství, ježto je mi však takřka o třicet víc, vidím jen primitivní syžet, kde někdo vyrábí léky, pak je nevyrábí, pak je zase vyrábí, a pak opice utečou z útulku. Asi bych Ti, Time, nepsal, kdyby z toho filmu nebyl zbytek lidstva unešený, jenže on je a já nemohu přijít na to, kým a kam. Tak víš co? Až se vrátí, zeptám se ho a napíšu Ti, co jsem se dozvěděl.

Zatím se opatruj!

Viktor

HODNOCENÍ: NE

Read the rest of this entry »

(Otázky byly nudné, tak jsem je smazal, za odpověďmi si ale stojím!)

A: Zack Snyder, po 300, před Sucker Punchem.
A: Stále Sucker Punch, ale Watchmani mu šlapou na paty. A 300 vlastně taky.
A: Ne, hlavně proto, že kdo hledá, najde. „Strážci“ jsou tak moc barev na malířském plátně, že se může snadno stát, že přes ně někdo neuvidí obraz. Stejně jako u Sucker Punche si myslím, že to je hlavně chyba předsudků a diváka, ne autora.
A: Ano.
A: Hlavně je to jedna velká alegorie. Zase. Reflexe doby, reflexe společnosti, ohlédnutí za tím, kdo to vlastně jsou ti „superhrdinové“ (ve všech smyslech slova). A kdo lidé.
A: Ne, hlavní myšlenku vystihl už komiks, Snyder ji „pouze“ zfilmoval. Kdyby ale kvalitní adaptace nemohla být samostatným uměleckým dílem, k čemu by byl Branaghův Hamlet, Rappeneauův Cyrano nebo tisíc jiných věcí?
A:
A: Rozdílů je dost, Snyder nicméně dokázal přesně to, co výše zmínění autoři jiných povedených adaptací: zachovat naprosto smysl díla a přitom přijít i se svým osobitým názorem jak na dílo, tak na věci, které komentuje.
A: Nadhled a přesah je vlastně všude, na tenhle film je potřeba se dívat s otevřenýma očima (a pusou – a vlastně hlavně s otevřeným srdcem).
A: Ne, videoklip ne. Spíš poezie. I v ní některé věty samy o sobě nedávají smysl a slova jsou divně řazena.
A: Nadsázka samozřejmě. Nebo si někdo fakt myslel, že ten žlutý kostým přišel někomu cool a sexy? Ale o to jde.
A: Je to tak. Že to naprosto skvěle vypadá a parádně funguje i jako čistá audiovizuální jízda, je nakonec až na posledním místě. Jak podivné!

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Read the rest of this entry »

S tímhle filmem to je zhruba takhle: představte si, že jdete s kolegy z práce na oběd a začnete jim vyprávět, jak ráno na autobus, v kterém jste do kanceláře spěchali, naletěl obrovský kondor, zdvihl ho a odnesl za řeku, tam, kde jsou takové ty obrovité rostliny, takže mohl usadit vozidlo na květ a odletět do ústraní. Představte si také, že to vyprávíte velmi, velmi poutavě. Mezi posluchači bude skupina, která vás bude pobaveně poslouchat, zvědavá, jak se vaše vyprávění bude odvíjet dál. Pak tam budou lidé, kteří si budou myslet, že jste se zbláznili (“kondor neunese autobus, já ho onehdy viděl na National Geographicu a vím, že je velikej, hranatej a má spoustu kol!”), a pak se, světe div se, najdou tací, kteří na vás budou upřímně naštvaní. Fakt. Budou si totiž myslet, že si z nich utahujete, že se bavíte na jejich účet, eventuálně (nejhorší případ) že si fakt myslíte, že kondor běžně nosí autobusy – a to všechno je rozezlí. Chudinky…

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO

Read the rest of this entry »

Koukal jsem, že je v módě napsat, že Světová invaze je něco jako méně bombastický Den nezávislosti nebo méně inteligentní District 9, což je ovšem oboje nesmysl, to jenom lidé mají tendenci věci škatulkovat tím nejjednodušším možným způsobem a tady je fakt útok emzáků jako ve Dni a všechno se odehrává na malém prostoru (v kterém je i velká kosmická loď!) jako v Districtu, logika je to ale prostě zvrácená, stejně jako hledání “smyslu toho všeho”, když smysl toho všeho je, že si někdo chtěl zablbnout a ukázat, jak by mohlo vypadat, kdyby skutečná jednotka skutečných mariňáků bojovala se skutečnými emzáky ve skutečném rozbombardovaném LA, což se mu povedlo naprosto na výbornou – a tlustým hňupům, kteří viděli pušku nejblíž v Call of Duty (a to ještě hrál kamarád, hrál blbě a používal cheaty) bych rád někdy vysvětlil, že když se vojáci před bitvou pozdraví pokřikem, není to zhovadilý a patetický “USA patriotismus”, oni se jenom hecují, protože pak se jim jde na smrt o dost líp (konec psychologické vsuvky – a konec recenze; na film jděte v případě, že vám vojáci nevadí).

HODNOCENÍ: ANO

Read the rest of this entry »

Na otázku, jestli může být dokument umění, je samozřejmá odpověď “ano”, i když je někdy problém se zaměňováním takového toho svatého uměleckého dojmu a prosté emoce – což se naštěstí naprosto netýká případu, kdy je předmětem našeho zájmu a uctívání dokument fiktivní, jako třeba Mňága Happy end (líbilo), nebo právě Rok ďábla, který baštím už léta a doporučuji pro minimálně dvě věci, totiž pro tu úžasnou atmosféru a intimitu a takový “ten klid a mír”, no a za druhé jako definitivní informační obhajobu faktu, že je Karel Plíhal anděl, což on beze sporu je.

HODNOCENÍ: ANO

Read the rest of this entry »

Řeknu vám, to byla jízda – do pekla, ven, ještě jednou tam, a pak pořád dokolečka, že se mi z toho ještě teď točí hlava a vlastně vůbec nechápu, jak někdo může říct k téhle šílenosti cokoliv negativního, když tam naprosto všechno funguje tak, jak fungovat má – scénář (parádní), režie (šílená), střih (přesný), herecké výkony (dokonalé), aneb jak natočit “parodii” na akční filmy, která si z nich nedělá dementní legraci, jak natočit parodii na sebe sama a nebýt trapný, jak hodit za hlavu všechny předsudky, “moudra” a pravidla a prostě se dvě hodiny (nebo kolik) nezřízeně bavit na úkor všech dementů v publiku, kteří některé věci prostě nikdy nepochopí – takže jednička s hvězdičkou a už ticho: “Machete don’t text”…

HODNOCENÍ: ANO

Read the rest of this entry »

No comment (původně to měla být “recenze dvěma slovy”, ale ok, to by bylo poněkud nízké, tak aspoň tímto způsobem bych nějak rád vyjádřil, že to bylo opravdu, opravdu, opravdu hrozné, děsivě hrozné, příšerné – ač měl film docela pěkné barvy, působil celou dobu jako nějaké home video: rozjela se kamera, herec se nadechl, řekl repliku, vydechl, kamera se vypnula – peklo, navíc ty repliky nedávaly smysl, děj nedával smysl, celé to nedávalo smysl, a těch pár lidí, co se tam fakt pokoušelo hrát, vypadali díky tomu, že se pokoušeli hrát, ještě hůř, než ti ostatní, kteří se o to ani nepokoušeli, a nejhorší na tom všem je, že někdo měl jakýs záměr, vymyslel sladkobolný nostalgický dialog, vymyslel scénu, pak ji natočil, přiřadil hudbu, tklivě pohnul kamerou, ale prostě neměl talent, neměl a neměl – Kuzma je támhle)…

HODNOCENÍ: ROZHODNĚ NE

Read the rest of this entry »

V době, kdy před obrovskou koulí utíkali v kinech, viděl jsem Dobyvatele ztracené archy dvanáctkrát, tak moc jsem z nich byl nadšen, dokonce TAK moc, že jsem jednou, nesehnav lístky jinam, usedl do první řady v Alfě, nad čímž jistě pamětníci kroutí hlavou, protože můžou (zatímco my, co jsme tam fakt seděli, máme nadosmrti s krkem problémy), ale to říkám jenom proto, abych zdůraznil, že Indiana Jonese žeru, a přesto mě něco zadrželo a do kina jsem na čtyřku nešel, čemuž jsem se až do nedávna divil, nicméně když kloboukatec běžel v televizi, pustil jsem a zíral – a nakonec byl rád, že jsem to kino minul, tak moc mi přišlo, že vtipně přehnané scény a sebeironie, kapající z každé trhlinky filmového pásu, dobře napsané i zahrané postavy a příjemná kamera zkrátka nedokážou přebít stupidní scénář – a v tomhle případě je fakt jedno, jestli je nebo není stupidní úmyslně, protože když je něco blbé moc, je to zkrátka blbé moc – tak odpočívej v pokoji, Indy, a už se prosím nevracej.

HODNOCENÍ: NE

Read the rest of this entry »

Jsa manuálně pracující proletář (vydělávám si ťukáním rukama do klávesnice), může mi být intelektuální móda „veškeré Hřebejkovsko-Jarchovskovské sladkobolné retro je neustále se opakující kýč, fuj“ značně ukradena, což také je a Občanský průkaz (který tedy režíroval Ondřej Trojan, ale není to poznat) mě po všech stránkách lapil – líbila se mi kamera (Štrba), námět (Šabach) i scénář (Jarchovský), režie, barvy, hudba, kluci (ale no tak), holky (ty tam vlastně skoro nebyly, jo, vlastně učitelka!) a vůbec to celé bylo dobré a pěkně poskládané, do toho potřebná připomínka pro notorické sklerotiky, že ta doba byla opravdu hnusná a komunisti opravdu svině – a co víc vlastně může člověk od tuzemské „komedie“ ze sedmdesátých let našeho minulého pokaňhaného století vlastně chtít?

HODNOCENÍ: ANO

Read the rest of this entry »