S tímhle filmem to je zhruba takhle: představte si, že jdete s kolegy z práce na oběd a začnete jim vyprávět, jak ráno na autobus, v kterém jste do kanceláře spěchali, naletěl obrovský kondor, zdvihl ho a odnesl za řeku, tam, kde jsou takové ty obrovité rostliny, takže mohl usadit vozidlo na květ a odletět do ústraní. Představte si také, že to vyprávíte velmi, velmi poutavě. Mezi posluchači bude skupina, která vás bude pobaveně poslouchat, zvědavá, jak se vaše vyprávění bude odvíjet dál. Pak tam budou lidé, kteří si budou myslet, že jste se zbláznili (“kondor neunese autobus, já ho onehdy viděl na National Geographicu a vím, že je velikej, hranatej a má spoustu kol!”), a pak se, světe div se, najdou tací, kteří na vás budou upřímně naštvaní. Fakt. Budou si totiž myslet, že si z nich utahujete, že se bavíte na jejich účet, eventuálně (nejhorší případ) že si fakt myslíte, že kondor běžně nosí autobusy – a to všechno je rozezlí. Chudinky…
HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO
Film: Sucker Punch (USA, 2011)
IMDB: Sucker Punch 6,6 / 10 (!)
Režie: Zack Snyder (Dawn of the Dead, 300, Watchmen; chystá nového Supermana), tentokrát psal i scénář
Jedna z mála téměř výhradně pozitivních recenzí: na iHNedu.
Zajímavá analýza filmu: podvlivemfilmu.wordpress.com.
P.S.: Pro mne prozatím film roku, rozhodně ne pouhá “super akční podívaná s vypnutým mozkem a parádními efekty”, naopak – jenom prostě musíte mít v mozku (ideálně trvale) zapnuty ty správné části. Když o filmu někdo píše něco vyloženě špatného, buď zcela postrádá fantazii, nebo prostě neměl svůj den. Stane se.
EDIT: Po shlédnutí režisérského sestřihu jsem nadšen ještě o něco víc. Po pročtení recenzí a komentářů (teď už od těch, co koukali na kompu v lepším případě na DVD rip a přišli tedy o velké plátno) jsem zase o něco víc zděšen. Proboha lidi… -.- Pěkné interview s autorem a k tomu dole v diskusi komentář, jenž to vystihuje nejlépe: “Open your mind some more.” Zkuste, stojí to za to…
Trailer, který ukáže, o čem tu mluvím:
Začátek filmu s úvodní písničkou (cover Sweet Dreams):
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba Štěstí od Bohdana Slámy) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (cokoliv od Uwe Bolla nebo Paula W. S. Andersona).