Když klasickou cimrmanovskou scénku o potkávání slavných osobností rozvede do celovečerní meditace Woody Allen, nemůže to dopadnout špatně – a je úplně jedno, jestli vás bere Paříž a dvacátá léta a osamělý klavír a večírky a vůbec tyhle věci, protože stejně jako ve všem, co Woody Allen napsal (a v každém filmu, který natočil), i tady platí, že právě díky vodopádu slov vás nejvíce dostane to, co se neřeklo, protože to má hlavu i patu. A srdce.
HODNOCENÍ: ANO