Na otázku, jestli může být dokument umění, je samozřejmá odpověď “ano”, i když je někdy problém se zaměňováním takového toho svatého uměleckého dojmu a prosté emoce – což se naštěstí naprosto netýká případu, kdy je předmětem našeho zájmu a uctívání dokument fiktivní, jako třeba Mňága Happy end (líbilo), nebo právě Rok ďábla, který baštím už léta a doporučuji pro minimálně dvě věci, totiž pro tu úžasnou atmosféru a intimitu a takový “ten klid a mír”, no a za druhé jako definitivní informační obhajobu faktu, že je Karel Plíhal anděl, což on beze sporu je.
HODNOCENÍ: ANO
Film: Rok ďábla (ČR, 2002)
ČSFD: Rok ďábla
Režie: Petr Zelenka (Knoflíkáři, Příběhy obyčejného šílenství, Karamazovi)
Obligátním bonusem je obligátní kometa pro případ, že ji takhle ještě neznáte (funguje i jako trailer k filmu):
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba Štěstí od Bohdana Slámy) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (cokoliv od Uwe Bolla nebo Paula W. S. Andersona).