No comment (původně to měla být “recenze dvěma slovy”, ale ok, to by bylo poněkud nízké, tak aspoň tímto způsobem bych nějak rád vyjádřil, že to bylo opravdu, opravdu, opravdu hrozné, děsivě hrozné, příšerné – ač měl film docela pěkné barvy, působil celou dobu jako nějaké home video: rozjela se kamera, herec se nadechl, řekl repliku, vydechl, kamera se vypnula – peklo, navíc ty repliky nedávaly smysl, děj nedával smysl, celé to nedávalo smysl, a těch pár lidí, co se tam fakt pokoušelo hrát, vypadali díky tomu, že se pokoušeli hrát, ještě hůř, než ti ostatní, kteří se o to ani nepokoušeli, a nejhorší na tom všem je, že někdo měl jakýs záměr, vymyslel sladkobolný nostalgický dialog, vymyslel scénu, pak ji natočil, přiřadil hudbu, tklivě pohnul kamerou, ale prostě neměl talent, neměl a neměl – Kuzma je támhle)…
HODNOCENÍ: ROZHODNĚ NE
Film: Sněženky a machři po 25 letech (ČR, 2008)
ČSFD: Sněženky a machři po 25 letech
Režie: Viktor “ProbohaUžNikdyNerežíruj” Tauš (dík)
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba Štěstí od Bohdana Slámy) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (cokoliv od Uwe Bolla nebo Paul W. S. Andersona).