Všechno jsou to lži, výmysly a nepochopení, neposlouchejte je, neposlouchejte je, NE-PO-SLOU-CHEJ-TE, vždyť jsou Vánoce (nebo teď byly), a tak má každý právo na splněné přání, tedy i Peter Jackson, který se jednoho dne rozhodl, že má Pána prstenů příliš rád na to, aby jeho zfilmování nechal někomu menšímu – tehdy před deseti lety napsal (s dalšími) i scénář, což byla asi jediná věc (spolu s některými úlety ve válečných scénách), která sem tam maličko drhla – a teď už nedrhne, Hobit jede jako po másle (připraveném na chleba pro druhou nebo třetí svačinu, což je ta těsně před první večeří) a všechny strachy z toho, že tři tříhodinové spektákly jsou na relativně útlou dětskou knížku moc, se rozpadly v prach a popel ze spáleného skřeta, sežehnutého Gandalfovou holí, protože ten film MÁ všechno, co Tolkienova předloha: hravost, vtip a “něco většího”, zatím jen tušeného na pozadí, takže houby houby, zfilmovaný Hobit nemůže vypadat lépe, než naštěstí vypadá, ha.
HODNOCENÍ: ROZHODNĚ ANO
Film: The Hobbit: An Unexpected Journey (USA, 2012)
IMDB: Hobit: Neočekávaná cesta
Režie: Peter Jackson (od hravých hororů k ovládnutí světa pomocí trilogie Pána prstenů)
PS: Viděna (zatím) 2D verze, originální znění a “zastaralý” framerate, ve kterém všecho funguje, jak má, 48 FPS zní děsivě, ale určitě ho prubnu, najdu-li dost odvahy a času. Škarohlídy moc nechápu – tohle JE Hobit, nebo jinak, tohle je věrná filmová adaptace, která zcela vystihuje ducha knížky a jen tu a tam mu lehce přidává v monumentálnosti, tak nějak díky tušení věcí příštích (ehm). Charaktery jsou skvělé a zapamatovatelné (jistě ne všechny), výkony herců přesné, výtvarná stránka půvabná. Co víc chtít?
Pokud někdo předlohu nezná, film si, myslím, užije – ale bude mu líto čekat dva roky na finále.
Délka je ideální. Klidně to mohlo být delší, moc nechápu, když někomu tříhodinové filmy vadí – stejně, jako když se začtu do dobré knížky, mohu ji číst celý den, dokážu se přece celý den dívat na film nebo divadlo, ne?
Takřka bez výhrad souhlasím s polemikou s negativními recenzemi, kterou napsal Radomír Kokeš na Aktuálně.cz – doporučuji.
K hodnocení: Po práci pro milión časopisů, webů a jiných obskurností jsem dospěl k závěru, že umělecká díla (vzato zeširoka, tedy včetně her a třeba televizních seriálů), jsou buď DOBRÁ, nebo ŠPATNÁ, hodnotím tedy ANO nebo NE. ANO znamená, že na film máte jít, hru hrát a knížku někomu dát (protože je tlustá a vy ji číst nebudete), NE pak opak (vyjma knížky – tu taky někomu dejte, ale někomu jinému, než v prvním případě). Pro výjimečné příležitosti jsem si nicméně dovolil (je to ostatně MŮJ blog) zřídil ještě dvě speciální kategorie: ROZHODNĚ ANO pro věci, které považuji za výjimečné (třeba Štěstí od Bohdana Slámy) a ROZHODNĚ NE pro díla, která se v naší realitě vyskytla omylem (cokoliv od Uwe Bolla nebo Paula W. S. Andersona).